Zabezpečení školy, právní rébus a složitá praxe
6 října, 2015 1:00 am
Zabezpečení školy proti vniknutí cizích osob není právě jednoduchá záležitost. U nás jsme se po tragických událostech v jiných školách rozhodli postupně zvýšit bezpečnost proti vniknutí na mnohem lepší úroveň než v předchozích letech. Minulý stav, kdy škola byla chráněna pouze zapadnutím jazýčku ve dveřích a učitelským nebo vychovatelským dohledem, se nám jevil jako velmi nedostatečný. Během výuky dopoledne ani odpoledne školu nehlídal nikdo. Proklamace MŠMT o tom, jak školám pomůže se rozplynuly, museli jsme si pomoci sami. Po zakoupení a instalaci kamerového systému u hlavního vchodu do školy v budově Kamenačky 4 prostoru vypouklé zrcadlo, díky němuž lze vidět takřka „za roh“. Aby ovšem mělo pozorování smysl, museli jsme pro pana vrátného nechat postavit vrátnici s technickým a pracovním zázemím.
Stavba po projekční přípravě a výběrovém řízení proběhla vcelku hladce. Škola si ji finacovala sama z provozních prostředků. Jak jsem již napsal, je vybavena telefony a záznamovou elektronikou, na kterou budeme postupně připojovat další kamery hlídající další vchody. Získali jsme novou místnost, která ve škole nikdy nebyla, pod ní navíc úložný prostor a pro žáky novou míru bezpečnosti, kterou dospělá osoba v roli vrátného poskytuje. Všechny návštěvy se na vrátnici ohlásí, máme přehled kdo a kdy do školy vstupuje a také za jakým účelem přichází.
Po dobu exsitence vrátnice se zklidnil prostor ve vstupním vestibulu, žáci počítají s tím, že za vrátnici po dobu vyučování nesmí a návštěvy trpělivě čekají, až bude možno vyřídit jejich záležitost nebo až děti skončí svoje školní povinnosti.
Vrátnice také řeší „noční můru“ ředitelů – dítě unikající ze školy. Dveře veřejných budov nesmí být podle požárních předpisů v době pobytu lidí uzamčeny. Zvenku ovšem škola musí působit jako hradby, přes které se nedostane žádný útočník. Jenže co s dítětem, které si usmyslí, že prostě odejde? Například po cestě z toalety. Právě tady je na místě náš usměvavý pan vrátný, který by se určitě velmi zajímal, kampak to dítě běží.
Zatím v letošním roce nebylo žádného zásahu pane vrátného třeba. Vše běží rozumně a klidně. Snad bych to měl zaklepat na dřevo.
Mgr. Jiří Šebela, ředitel školy