Vltava 2017
19 června, 2017 8:28 am
středa, 7.června 2017
My, deváťáci, jsme se vydali na dlouho slibovaný výlet po proudu Vltavy. Ráno v 6:50 jsme se setkali ve vestibulu nádraží a o kousek dál jsme nasedli na autobus. Po dlouhých pěti a půl hodinách cesty, ať vlakem, autobusem, či pěšky jsme konečně dorazili do kempu Koruna. Mezitím, co „vedoucí” výpravy zjišťovali, kam máme složit své věci, začalo nám pršet. Naštěstí se brzy vyčasilo a dál už nepršelo. Navštívili jsme klášter Zlatá Koruna, který nás ohromil závodní dráhou v podobě kluzkých parket a velkých červených papuček. Samozřejmě se nám líbil i klášter jako takový…. Na večeři jsme měli -stejně jako i na snídani a oběd- řízky. Potom jsme hráli různé hry, povídali si o zážitcích z prvního dne cesty a konečně se dočkali i zaslouženého spánku.
čtvrtek, 8.června 2017
Snídaně a přehrávání symfonií chrápání z noci. 8:30 odjezd vlakem do Českého Krumlova. Následoval výstup na věž a pohled na krásy Vltavy, kterou už za nedlouho budeme sjíždět. Nadšení, ale i nervy, stoupají. Dorazili jsme na místo setkání, když se z dodávky vyhrnuli vesty, pumpy, rafty a konečně i naši instruktoři. Rozdělili jsme se do skupin, dofoukli rafty a po návodu, jak se nevyklopit, vyrážíme. 15 minut jsme trénovali: jezdili jsme proti proudu, otáčeli se a sehrávali týmy. Ani jsme se nestačili rozkoukat, a už na nás čekal jez, který byl nejtěžší z celé naší cesty. Sice jsme nabrali vodu, zakřičeli si, ale zvládli jsme to. Dál už naše obavy zmizely. Všechny jezy, i cestu zpět do Zlaté Koruny, jsme si náramně užili. Tento večer jsme měli táborák, na kterém jsme si kromě špekáčků opekli i kyselé žížalky, hermelín a popcorn. Největší paradox byl, že opíkáčky dělaly holky, protože všechny holky měly nůž, ale kluk ani jeden. Hráli jsme různé hry jako na slepou bábu, cukr káva limonáda, rugby nebo volejbal. Tento den jsme si opravdu užili a vydali ze sebe při pádlování maximum energie, takže jakmile jsme padli do spacáků, hned jsme usnuli.
pátek, 9. června 2017
Ráno jsme se nasnídali, zabalili, nalodili se a jeli. Tato cesta byla plná peřejí. Zprvu jsme byli nejistí, takže jsme najížděli do menších vln, ale od půlky cesty jsme schválně jezdili ty největší vlny a užívali si horskou dráhu. Na oběd jsme se stavili v kempu pod Dívčím kamenem. Hned, co jsme opět vyrazili, nás obklíčily kánoe, ale brzy jsme si prorazili cestu. Nejezdili jsme jen po hlavním proudu řeky, ale i po jeho vedlejších pramenech, ve kterých byl neskutečný klid. Jez v Boršově nad Vltavou není, teda aspoň pro nás sjízdný, takže to byl náš první a taky jediný přenos raftů po zemi. Ještě před tím jsme si všichni zaplavali a do vody šel dobrovolně, či nedobrovolně i pan učitel. Dál už nás čekal jen kousek. Za železničním mostem končila naše cesta. Myslím, že bez výjimky jsme si ji všichni moc a moc užili. A pokud bychom měli spolu se třídou ještě někdy někam jet, bylo by to právě na vodu.
Bonusy naší výpravy:
- třikrát jsme utopili mič jmenem Fanda, jednou a naposledy jsme ho rozbili
- spolužák málem spolkl živou rybu
- fotili si nás, i s námi Japonci (byli jsme větší atrakce, než celý Krumlov dohromady)
- objevili jsme vnitřní hlas pana učitele Hofmana a vnější hlas paní učitelky Zavřelové
Děkujeme za krásný výlet!
Anna Jedličková a Monika Blažková 9.A