Co nám přináší projektové vyučování?

1 července, 2015 9:08 am

S blížícím se koncem školního roku bývá zvykem rekapitulovat, co se v uplynulém období podařilo. Takže, co bylo to nej u nás?

Jako většina škol i my se zapojujeme do tzv. projektového vyučování. A podle ohlasů našich dětí jsme opravdu dobří.

Druhý stupeň se na tři dny změní v pracoviště samostatných „vědeckých“ žákovských týmů.  Každý tým se zaměří na jiný úhel pohledu na dané téma. Vyučující jsou v tyto dny pouze poradci, a to pouze pokud je o to pracovní týmy požádají. Přírodovědná pozorování jsou samozřejmostí, nutné jsou matematické výpočty a kalkulace, hledají se zeměpisné i historické souvislosti. Dojde také
na prezentaci výtvarnými a literárními prostředky. Bez internetu a znalosti práce
na PC se naši mladí vědci neobejdou.

Každý z projektů byl něčím zajímavý. Do projektu Čokoláda vstoupili žáci s šálkem horké čokolády, projekt Voda nebo Den Země provázely chemické pokusy, návštěvy ekologické farmy apod. Letošní Cestu k pólům zahájili žáci v tělocvičně, kde je do tématu uvedla paní učitelka v polárním oblečení, zručně se ohánějící cepínem. A představení úryvku divadelní hry Járy Cimrmana Cesta na severní pól s hereckými výkony učitelů bylo skvělou a veselou motivací pro všechny zúčastněné. V květnu
v rámci projektu Včela pracovní týmy navštívily farmu v Olbramovicích. Dověděly se spoustu zajímavostí ze života včel, ale zásah hasičů odstraňujících včelí roj z okna kabinetu přírodopisu naší školy už součástí projektu určitě nebyl. I když jsme byli
v podezření, že jsme si ho objednali.

Je příjemné vidět žáky, jak si tři dny samostatně nebo téměř samostatně organizují práci a čas, zpracovávají témata a učí se nad nimi diskutovat a argumentovat. Je příjemné pozorovat spokojené vyučující, kteří mají před sebou výsledky své práce – schopné, myslící a kooperující děti. Děkuji všem pedagogům za přípravu projektů,
za motivaci žáků a nadšení, s jakým k práci přistupují.

Přeji jim, ale hlavně dětem, aby je neopouštěly tvůrčí nápady, radost z práce a optimismus.

Mgr. Jindra Űberhuberová, ZŘ MZŠ Kamenačky